Samuel Paučo se od svých studií na brněnské FAVU řadil k výrazným postavám nastupující malířské generace. Již na začátku své malířské kariéry si vybudoval rozpoznatelný, ale současně živý a vyvíjející se styl. Jeho zpravidla velkoformátové malby, které vytváří v tematických sériích, přirozeně překračují hranice mezi realistickými motivy a abstrakcí. Na jeho plátnech se objevují motivy jako horské masivy, tváře, masky či ženské akty, které však plně podléhají malířskému zpracování a osobité Paučové technice. Zároveň je to pávě samotný akt malby, který je ve výsledku nejen hlavním tématem, ale i základním konstruktem výstavby Paučových obrazů. Dokonce i když jeho plátna nabývají trojrozměrné formy, klade důraz na malbu jako klíčový prvek vizuálního vyjádření.
Paučo se pokouší posouvat tradiční hranice vnímání malířských pláten, když je staví do vzájemné interakce. Paučo z obrazů často vytváří do prostoru přesahující objekty a instalace, které pak prostřednictvím násobených perspektiv vytvářejí komplexní prostory prožívání jeho maleb. Přesto i tyto trojrozměrných objekty zůstávají věrné jeho malířskému rukopisu. Paučova tvorba je prosycena hlubokým a univerzalistickým zájmem o malířství a jeho možnosti, do jeho tvorby ale kontinuálně prosakují lokální inspirace a tradiční, někdy vědomě historizující a až folklorní imaginace.